RNDr. Jaroslav Hromas
Počátky Jardova jeskyňaření spadají až do konce 50. let minulého století, kdy začínal ještě jako adolescent pod křídly legendárního Wabiho Stárky. Jeho mateřským územím byl od prvopočátku Český kras, kde se podílel na výzkumu a dokumentaci všech významných lokalit v čele s Koňepruskými jeskyněmi. Ani další krasové oblasti u nás i v zahraničí nezůstávaly stranou jeho zájmu, patřil např. k týmu, který v 70. letech zkoumal rumunské jeskyně a objevil tzv. Českou jeskyni v systému Sesuri.Po celou svoji kariéru si uvědomoval nezbytnost přesné jeskynní dokumentace, což mimo desítek zmapovaných jeskyní přehledně shrnul v publikaci o mapování jeskyní, jejíž je spoluautorem a která je dodnes stěžejním manuálem pro všechny následovníky. Je také autorem či spoluautorem celé řady dalších knih o krasu a jeskyních, např. Jeskyně a propasti v ČR a Jeskyně ČR. Za svůj život také napsal stovky odborných článků, zpráv, komentářů. Stál u zrodu Jednotné evidence speleologických objektů, která se nedávno dočkala zasloužené pozornosti ze strany státu a představuje oficiální databázi jeskyní ČR.
Jeho zanícení pro jeskyně, kras a přírodu předznamenalo celý jeho život natolik, že s tím spojil také svoji profesionální kariéru. Postupně působil a následně vedl řadu institucí, které se zabývaly výzkumem krasu. Přes počáteční působení v Muzeu Českého krasu v Berouně, přes Krasovou sekci Ústavu památkové péče a ochrany přírody, přes Český ústav ochrany přírody, Agenturu Ochrany přírody a krajiny ČR až po Správu Jeskyní ČR, jejímž byl ředitelem.
V roce 1978 působil nejprve v přípravném výboru a posléze se stal jedním ze zakládajících členů České speleologické společnosti a až do roku 1999 působil v jejím předsednictvu. V letech 1997–1999 byl předsedou ČSS.
