Sestup po laně (slaňování)

1. Příprava ke slanění

Musíme si uvědomit, že slaňování je jediná činnost na laně, kdy jsme zavěšeni pouze v jedné pomůcce (nepočítá se pomocná smyčka). Při všech ostatních operacích (výstup, traverz, atd.) používáme vždy minimálně dvě pomůcky. Proto při práci se slaňovací brzdou věnujeme každé části operace zvýšenou pozornost. Časté opakování požadavku kontroly brzdy v následujícím textu má za úkol uvědomit a osvojit si zvyk ji pořád kontrolovat.

Před přístupem k ústí propasti provedeme poslední zevrubnou prohlídku výstroje. Zkontrolujeme zejména dotažení karabiny centrálního kotvení sedačky a karabiny ve slaňovací brzdě. Kontrola dotažení upevňovacích šroubů kladek na brzdě by měla být součástí pravidelné péče o výstroj. Přesvědčíme se o správném dotažení přezek všech nastavitelných popruhů.

Nikdy nenastupujeme k složitějšímu slanění (např. přes přepínku) bez připravených blokantů nebo dokonce bez nich. Při slaňování musíme být připraveni k řešení nejrůznějších operací (např. přechod do výstupu).

Pokud je přístup k hlavnímu kotvení jištěn pomocným fixem, připneme se do něho dlouhou pomocnou smyčkou.

Seznámíme se s způsobem provedení hlavního kotvení a dalším směrem lana. Domluvíme se na komunikaci s ostatními členy lezeckého družstva a způsobem dalšího postupu. (např. v případě nebezpečí pádu kamenů).

Zjistíme vlastnosti lana použitého k vystrojení (pro případ zařazení přídavného brždění).

V případě, že lano pod hlavním kotvením není volně dosažitelné, musíme se dostat po přijištění přímo k hlavnímu kotvení. Do jeho karabiny se zavěsíme krátkou pomocnou smyčkou a pak již můžeme založit těsně pod uzel kotvení slaňovací brzdu a zajistit ji.

2. Jednoduché slanění

Přistoupíme k lanu (pokud je to nutné, zajištěni do pomocného fixu), založíme slaňovací brzdu na lano a zajistíme ji.

Zkontrolujeme správnost založení lana do brzdy, umístění karabiny v centrálním kotvení sedačky a dotažení její pojistky.

Plynule přeneseme váhu do slaňovací brzdy a sledujeme při tom usazování karabiny v centrálním kotvení sedačky a v brzdě. V této situaci dochází většinou při použití karabiny bez pojistky k jejímu odpojení z centrálního kotvení. Pokud není lezec přijištěn dlouhou pomocnou smyčkou, zůstane viset pouze za ruce, pokud rovnou nespadne.

Pokud je vše v pořádku, můžeme odpojit dlouhou pomocnou smyčku, odjistit brzdu a zahájit sestup.

Při sestupu dodržujeme zásady používání slaňovací brzdy.

Vzhledem ke konkrétním možnostem se snažíme sestupovat co možná nejplynuleji a roztažením nohou opřených o skálu udržujeme rovnováhu.

Svoji komunikaci s ostatními členy lezeckého družstva omezíme pouze na nezbytné pokyny a signály (kapitola 10. Signály).

Po dojezdu na dno a po odpojení z lana dáme neprodleně domluveným způsobem pokyn, že je "lano volné", aby mohl k slanění nastoupit další lezec.

Po jednom lanovém úseku smí slaňovat (nebo vystupovat) jenom jeden lezec. Následující lezec čeká nad kotevním daného úseku na signál, že je "lano volné". Bez něho nesmí na lano nastoupit.

Při slaňování je vhodné používat rukavice.

3. Slanění přes přepínku

Propast často nelze vystrojit jen jedním lanovým úsekem. Většinou se skládá z několika vertikálních stupňů, které jsou ještě rozděleny na jednotlivé lanové úseky přepínkami. Při slaňování přes přepínky postupujeme následujícím způsobem:

Slaníme až k přepínce na úroveň kotevního bodu a do jeho karabiny (nebo do lanového oka při použití bezkarabinové plakety) se připneme svoji krátkou pomocnou smyčkou. Nesmíme při tom zapomenout, že z přepínky se budeme odepínat při zatíženém oku uzlu spodního úseku lana. Karabinu pomocné smyčky musíme tedy zapnout tak, aby se dala i po změně zatížení z přepínky odepnout.

Pak ve slaňování pokračujeme, až se hmotnost našeho těla přenese ze slaňovací brzdy na pomocnou smyčku v přepínce.

Tím se odlehčí brzda, kterou odpojíme z horního úseku lana a založíme do spodního úseku těsně pod uzel přepínky a zajistíme.

Zkontrolujeme pojistku karabiny a založení slaňovací brzdy.

Nadlehčíme se buď o skálu nebo v pedálu ručního blokantu připnutého do karabiny přepínky a odepneme krátkou pomocnou smyčku z přepínky. Je-li průvěs horního úseku nadměrně dlouhý, lze ho rovněž použít k nadlehčení v přepínce.

Pomalu přenášíme váhu do zajištěné slaňovací brzdy a sledujeme zatěžování její karabiny (může dojít ke zkřížení nebo zaklínění karabiny). Pro zvýšení bezpečnosti lze před zahájením operace zapnout dlouhou pomocnou smyčku do lana horního úseku. Po opětovném zatížení slaňovací brzdy na spodním úseku, kontrole správného založení brzdy a toho, že je na správném laně, můžeme dlouhou smyčku pokojně odepnout z průvěsu horního úseku.

Pokud jsme použili k nadlehčení pedál ručního blokantu, odepneme ho z přepínky, nahlásíme následujícímu lezci "lano volné" a můžeme pokračovat ve slaňování.

4. Slanění přes uzel

Nemáme-li k dispozici délky lan přesně odpovídající potřebám vystrojení daného úseku (což je častým případem), nebo je-li vertikála delší něž jsme předpokládali, musíme navázat další lano. Tím vznikne uprostřed lanového úseku spojovací uzel (pokud se nepodaří spojení realizovat na přepínce), který vždy při vystrojování vybavujeme pojistnou smyčkou. V ní se pomocí naší dlouhé pomocné smyčky jistíme po celou dobu operace.

4.1. Způsob s ručním blokantem

V blízkosti spojovacího uzlu si připravíme ruční blokant a připneme si ho do své krátké pomocné smyčky.

Asi 10 cm nad uzlem zastavíme sestup, založíme ruční blokant na lano a posuneme ho po něm co nejvýše vzhůru (aby bylo lano krátké smyčky napnuté).

Pak ve slaňování pokračujeme, až se hmotnost našeho těla přenese ze slaňovací brzdy na pomocnou smyčku v ručním blokantu (nutno si vzdálenost od uzlu vyzkoušet, aby nedošlo k najetí uzlu do slaňovací brzdy).

Dlouhou pomocnou smyčkou se zajistíme do pojistné smyčky spojovacího uzlu (aby bylo dodrženo pravidlo dvou pomůcek).

Jestliže jsme správně odhadli výšku nastavení ručního blokantu, můžeme nyní odlehčenou slaňovací brzdu odpojit z lana těsně nad uzlem.

Brzdu založíme těsně pod uzel a zajistíme.

Zkontrolujeme pojistku karabiny a založení slaňovací brzdy.

Vzepřeme se v pedálu ručního blokantu a odpojíme krátkou pomocnou smyčku z karabiny ručního blokantu.

Plynule přeneseme svoji hmotnost do slaňovací brzdy. Kontrolujeme při tom chování brzdy a vzdálenost k ručnímu blokantu, na který musíme dosáhnout a odpojit z lana. Jestli že se vzdálíme příliš od ručního blokantu a dojde k zatížení jeho pojišťovací smyčky, musíme použít část postupu z následujícího způsobu.

Pak odpojíme i dlouhou pomocnou smyčku z pojistné smyčky spojovacího uzlu, odjistíme brzdu a pokračujeme v sestupu.

V některé literatuře se můžeme dočíst o možnosti použít při tomto způsobu místo ručního blokantu blokant SHUNT, ze kterého není třeba se odepínat, ale opatrným a pomalým odjištěním po něm "doslaňovat" k uzlu a přenést tak svoji hmotnost do brzdy. Nápad to není špatný, ale realizace je - kromě dynamických rázů - značně bolestivá (při všech pokusech došlo k poškození kloubů na ruce, kterou byl odjišťován SHUNT). Nápad zřejmě pochází od techniků teoretizujících pouze nad katalogem speleologických pomůcek.

4.2. Způsob s hrudním blokantem

Dojedeme slaňovací brzdou skoro až k uzlu, odpojíme ruční blokant a založíme ho na lano asi 50 cm nad brzdu (opět nutno přesnou vzdálenost nacvičit). Měl by být v takové výšce, abychom po vzepření v jeho pedálu mohli založit těsně nad brzdu hrudní blokant.

Tím se nadlehčí slaňovací brzda a můžeme ji odpojit z lana. Tento způsob je jediná možnost, kdy nemusíme použít přijištění do pojistné smyčky spojovacího uzlu, protože jsme neustále jištěni ve dvou pomůckách (chyták při lezeckých zkouškách).

Slaňovací brzdu založíme těsně pod uzel a zajistíme.

Zkontrolujeme pojistku karabiny a založení slaňovací brzdy.

V této situaci jsme většinou příliš vysoko nad uzlem a nemůžeme proto po odpojení hrudního blokantu přenést svoji hmotnost přímo do slaňovací brzdy, protože by došlo k zatížení přijišťovací smyčky ručního blokantu. V takovém případě musíme s hrudním i ručním blokantem udělat krok dolů, tak abychom hrudní blokant dostali těsně nad spojovací uzel (postup pro vyřešení komplikace v předchozím případě). Blokanty můžeme posunout postupně dolů i odjištěné, protože jsme při tom stále ještě jištěni ve slaňovací brzdě a druhém blokantu. Pak můžeme po vzepření v pedálu ručního blokantu odpojit hrudní blokant z lana a přenést svoji hmotnost do zajištěné slaňovací brzdy.

Kontrolujeme při tom chování brzdy a vzdálenost k ručnímu blokantu, na který musíme dosáhnout a odpojit z lana.

Po odjištění slaňovací brzdy můžeme pokračovat v sestupu.

Je dobré si osvojit oba způsoby. První je pohodlnější a elegantnější (zejména oceníme při zavěšeném transporťáku), druhý se zas hodí při absenci pojistné smyčky ve spojovacím uzlu, při najetí brzdou na uzel, atd.

5. Slanění přes týřidlo, podložku nebo deviátor

5.1. Týřidlo a podložka

Slaníme ke kritickému místu, kde je lano chráněno před kontaktem se skálou týřidlem nebo podložkou (podložky bývají většinou instalovány v těsné blízkosti kotvení, postup je proto jednodušší, proto se v dalším textu zaměříme na týřidla). Při dosažení tohoto místa se lano nadlehčí a týřidlem můžeme manipulovat podle své potřeby.

Týřidlo bývá na laně zavěšeno pomocí repšnůry s dvojitým prusíkem.

Těsně nad prusíkem zastavíme a zablokujeme slaňovací brzdu.

Rozepneme suchý zip týřidla a rozvážeme prusíkův uzel. Důkladně si zapamatujeme, kde přesně týřidlo viselo, abychom ho tam pak mohli vrátit.

Repšnůru týřidla zavážeme nad slaňovací brzdu, ale prusíkův uzel nedotahujeme.

Slaníme kousek dolů tak, abychom mohli prusíkův uzel dotáhnout na místě, kde byl před tím.

Slaníme o další kousek dolů tak, abychom mohli mezi prusík a naši slaňovací brzdu zapnout kolem lana týřidlo.

Přesvědčíme se, zda je týřidlo na stejném místě jako když jsme k němu přijeli. Také zkontrolujeme zda se lano v týřidle opírá o stejné místo na skále jako před tím, případně zda je toto místo optimální (zda lano po zatížení neklouzne do nepříznivého místa, atd.).

Poté můžeme pokračovat v sestupu.

5.2. Deviace

Slaníme ke kritickému místu, od něhož je lano oddáleno deviací.

Do karabiny deviace, kterou prochází lano, zapneme svoji krátkou pomocnou smyčku. Pojistíme se tak před případnou ztrátou se smyčkou deviace a zhoupnutím do kritického místa (záleží na délce smyčky deviace).

Karabinu deviace odepneme z lana pod slaňovací brzdou a zapneme nad brzdu.

Odepneme krátkou pomocnou smyčku z karabiny deviace a pokračujeme v sestupu.

6. Přestup z lana na lano

Zde můžeme v podstatě použít oba postupy jako při slanění přes uzel. Problém nastává jen s délkou (průtažností) lana na které přestupujeme. Je-li průtažnost malá, nevzniknou problémy žádné.

Při větší průtažnosti použijeme následující postup:

• Na zvoleném místě zablokujeme slaňovací brzdu (případně zajistíme).
• Do dostatečné výšky nad slaňovací brzdu založíme ruční blokant.
• Vzepřeme se v pedálu ručního blokantu a nad slaňovací brzdu založíme hrudní blokant.
• Odepneme odlehčenou slaňovací brzdu a založíme ho na druhé lano, které se snažíme před založením co nejvíce napnout.
• Nyní musíme s hrudním i ručním blokantem udělat po prvním laně několik kroků dolů, tak abychom svoji hmotnost pomalu přenesli po vyčerpání dynamičnosti druhého lana do slaňovací brzdy (blokanty můžeme posunout postupně dolů i odjištěné, protože jsme při tom stále ještě jištěni ve slaňovací brzdě a druhém blokantu).
• Po přenesení hmotnosti do brzdy na druhém laně blokanty z prvního lana odpojíme a můžeme pokračovat ve slaňování.

Pokud s přestupem předem počítáme, nebo máme nadbytek materiálu, je zcela nejjednodušší použít dvě slaňovací brzdy, kdy po založení druhé brzdy na druhé lano pouhým dalším slaňováním na prvním laně svoji hmotnost do druhé brzdy bez vzpírání postupně přeneseme.

7. Slaňování po napnutém laně

Používá se jen nouzově, převážně při záchraně z lana, ke slanění k visícímu nehybnému lezci.

Podmínkou funkčnosti a bezpečnosti je trvale zatížené lano (pozor při nácviku, při odlehčení lana následuje pád).

Rozevřeme odepnutou slaňovací brzdu a napnuté lano naložíme jenom mezi kladky a brzdu uzavřeme (páka blokování je nahoře).

Karabinu slaňovací brzdy zapneme pod brzdou na lano, které z ní vychází (musíme trochu zapáčit).

Karabinu krátké pomocné smyčky (nebo jinou karabinu) zapneme na lano mezi brzdu a její karabinu.

Při zatížení krátké pomocné smyčky dojde k zablokování tohoto systému.

Odblokování a rychlost sestupu regulujeme tlakem na horní část pláště slaňovací brzdy; v případě nebezpečí odlehčení lana použijeme přijištění (např. blokant SHUNT).

Při nácviku použijeme pokud možno ocelové karabiny, u duralových dochází už na mírně znečištěném laně k silnému opotřebení.

8. Nouzová slanění

Pro řešení různých krizových situací (např. ztráta slaňovací brzdy); některé způsoby lze použít k sestupu na méně exponovaných místech, nebo v případě absence výstroje.

8.1. Omotání lana kolem rukou a přes záda

Vhodné pouze pro šikmé úseky bez přepínek.

8.2. Dülferův sed (tzv. na klasiku)

Vhodnější k slaňování při stěně než ve volném prostoru.

Vzhledem k velkému mechanickému a tepelnému namáhání našeho overalu a po chvíli i těla (v prvním ohybu lana pod nohou) používáme raději jen na kratší úseky bez přepínek. K potlačení těchto vlivů lze použít různé podložky pod nohu, smyčky nebo sepnuté karabiny, atd.

8.3. Horolezecká osma

Lze použít k slaňování u stěny i v prostoru.

Potřebujeme sedací úvazek nebo smyčku, do které karabinou osmu zavěsíme.

Se slaňovací osmou je možné zdolat většinu standardních operací; lze ji zablokovat několika způsoby (horolezecké příručky uvádějí spousty různých použití).

Může se použít k jištění nebo ke spouštění druhého lezce.

Největšími zápory slaňovací osmy je možnost ztráty při zakládání na lano, složitější manipulovatelnost oproti brzdě PETZL, nepříznivý vliv na lano (zkrut spojený s ohybem) a extrémní opotřebení na znečištěném laně.

8.4. Poloviční lodní smyčka

Lze použít k slaňování u stěny i v prostoru.

Potřebujeme sedací úvazek nebo smyčku, do které karabinu zavěsíme.

Používáme vždy karabinu s pojistkou nejlépe oválného nebo hruškového tvaru.

Při použití poloviční lodní smyčky je možné zdolat většinu standardních operací; lze ji zablokovat několika způsoby (horolezecké příručky uvádějí spousty různých použití).

Může se použít k jištění nebo ke spouštění druhého lezce.

Největšími zápory poloviční lodní smyčky je složitější manipulovatelnost oproti brzdě, nepříznivý vliv na lano (zkrut spojený s ohybem a třením lana navzájem o sebe) a extrémní opotřebení karabiny na znečištěném laně (vhodné použít ocelovou karabinu).

9. Bezpečnost při slaňování

Souhrn zásad, které je třeba dodržovat:

1. Slaňovací brzdu je třeba vždy udržovat v dobrém technickém stavu (čistota, namazání hybných spojů, zbroušení ostrých hran, dotažení šroubů kladek, probroušení kladek a bočnic, funkčnost pružin, atd.).
2. K upevnění slaňovací brzdy do centrálního kotvení sedacího úvazku používáme pouze karabinu s pojistkou, nejlépe oválného tvaru.
3. Před zatížením brzdy vždy zkontrolujeme správnost založení lana a dotažení pojistky karabiny.
4. Na jednom lanovém úseku (to znamená v jedněch kotevních bodech) smí slaňovat nebo být zavěšen pouze jeden lezec. Jediným porušením tohoto pravidla je záchrana na laně a její nácvik.
5. Na laně slaňujeme plynule bez zbytečných rázů.
6. Rychlost sestupu regulujeme přidržováním lana pod brzdou. Dodržujeme rychlost sestupu do dvou metrů za vteřinu.
7. Při slaňování na jednoduché brzdě nebo na laně menšího průměru používáme přídavné brždění. Vyžaduje-li to situace i přídavné jištění (např. blokant SHUNT).
8. Během slaňování dáváme pozor na volné kameny na stěnách a terasách propastí. Uvolníme-li nějaký, varujeme spolulezce pod námi "Pozor kámen". Je-li v tu chvíli pod námi delší lanový úsek nebo další přepínky, kontrolujeme během dalšího sestupu, zda kámen nezpůsobil poškození dalšího vystrojení.
9. Při opuštění lanového úseku dáme neprodleně následujícímu lezci pokyn "Lano volné".
10. Nezdržujeme se u ústí a na dně propasti u konce lana více, než je to nezbytně nutné (padající kameny, různé pomůcky, atd.).

10. Signály

K dorozumívání mezi lezci se používají mezinárodně uznávané povely a signály.

Při ztížených akustických podmínkách používáme píšťalku bez kuličky. Píšťalku je nejvhodnější nosit přivázanou k upevnění podbradního řemínku přilby na krátké repšnůře.